Naučná stezka prochází na Velkém Blaníku hned několika typy lesních porostů.
Zde při vrcholu jsou to především dobře zachované porosty kyselých bučin. Název napovídá, že stromové patro je tvořeno převážně bukem, jako příměs zde najdeme jedli bělokorou a smrk ztepilý. A proč ta kyselost? Půdní pokryv je zde odvozen od horninového podloží, které je tvořeno především kyselou blanickou ortorulou. Skalní podloží často vystupuje na povrch, který je pokryt balvanitými sutěmi. Půdy jsou zde kamenité s minimálním množstvím humusu a živin, a proto je bylinný podrost také velmi chudý. Těmto typům bučin se proto také říká „nahé bučin y “. Typickými rostlinami, snášejícími dobře chudší kyselé podloží, jsou například bika hajní, pstroček dvoulistý nebo šťavel kyselý, známý také jako „zaječí jetel“ nebo „lesní trojlístek“. Kyselé bučiny se vyskytují na většině území České republiky přibližně od 450 m n. m. výše. Většinou však byly v 18. a 19. století přeměněny na smrkové porosty.
V roklích nebo na strmých svazích, s volnými balvany a hlubší, vlhčí půdou, se vyvinuly tzv. suťové lesy. Kromě buku v nich rostou především javory, méně pak lípa, jasan, jilm a habr, z keřů zde často najdeme lísku nebo bez černý. Bylinné patro je zde již bohatší. Můžeme zde vidět několik druhů kapradin, samorostlík klasnatý, mařinku vonnou, kopřivu dvoudomou či věsenku nachovou.
Zvláštní typ vegetace se vyvinul na skalách při vrcholu Blaníku, např. v části zvané „Čertovo kopyto“. Nalezneme zde borovice lesní, které vyrůstají přímo ze skalních štěrbin vyplněných sypkým materiálem a rostou tak ve velmi nepříznivých podmínkách, vytváří nízké pokroucené stromy často bizardních tvarů s typickými deštníkovitými korunami. Ve štěrbinách skal se dovedou uchytit i nenáročné byliny, například kapradina osladič obecný, ale i keříky. Na samotných kamenech rostou četné lišejníky a mechy.
V nižších, teplejších polohách a na bohatších půdách, např. na jižních stráních v údolí potoka Brodce, nacházíme porosty dubohabřin. Z názvu vyplývá, že stromové patro je zde tvořeno především habrem a dubem, v menší míře pak lípou. Vzácně najdeme v podrostu dubohabřin na Blaníku brzy zjara modré kvítky jaterníku podléšky nebo žluté prvosenky jarní (petrklíče), často potkáme porosty kožovitých tmavě zelených lístků ledvinovitého tvaru. Ty patří kopytníku evropskému. Jeho tmavočervené kvítky zůstanou očím náhodného chodce většinou skryty, protože raší brzy zjara a i během květu zůstávají většinou při zemi schovány pod listím.
Dubohabřiny se přirozeně vyskytují v nížinách a pahorkatinách celé České republiky, bohužel i ony byly často nahrazeny nestabilními porosty jehličnanů.
Porosty jehličnanů, tvořenými zejména smrkem ztepilým, prochází naučná stezka při cestě přes Slepičí skálu (Holý vrch). Jde o vesměs stejnověké lesy v mýtním věku. Při jejich obnově by měly být již v mnohem větší míře zastoupeny dřeviny přirozené druhové skladby.